KDYŽ PADÁ DÉŠTˇ
Jsem vším a jsi vším,
co jsi všimnul svým já,
i když jsem svá a i tak
nesvá a snad v mysli ubohá.
Prosím i pro Boha snad
i bytím vším svým ..vím,
co do nás vložil tajemstvím
v nebi, mraky i sluncem tajeným.
Jen tím vším, co mám
jsem vším a dík prožívám
jsem vším sama sobě i když
do tebe opět propadám.
KOLA OSUDU
Nasedáme na svá kola,
jak na osud, který nám
všem krajinou života
nevnímajíc cesty ubíhá..
Byl-by snad přelud říci,
že cesta lásky zdlouhavá.
Květin kol i vůní života,
co zamotá cesty spletité,
držím v rukou jen holé srdce
a dávám je v pokoře s láskou
všem hladovým duším,které
jsou bolestí života zalité.
HOŘÍCÍ
Výstupem svým srdcem, jak
mečem rytíře anděla Gabriela
držet pevně opratě lásky, být
andělem si spásy, kde si je
láska k lásce navzájem osamělá.
Žhnoucí jazyky si volají
Bohu do nebe sobě spolu
za srdcí našich oslovení,
žhnou a hoří silným žárem,
která cítí v samotě spolu,
za sami sobě provinění.
Braňme lásku, braňme její
srdce čistotu, braňme lásky
svatost, braňme kdy za dost
boje v nás a okamžikem hořící
meče hasnou a září láskou odpuštění.
MOTÝLÍ KŘÍDLA
Vznáší se láska jen jak
motýlí křídla,vznáší se
proto, aby shlédla do duší
nás všech tak opuštěných.
Vznáší se a dotyky křídel
navštěvuje naše bydla srdcí
křehkých a láskou polapených,
kde sžehla sníh proležený.
Láska si nás vždy najde,
i kdybychom schovali třeba
na celý konec všeho světa,
láska je něha křídel motýlích,
kde netřeba slov nás přemožených.
PÍSEŇ DUŠE
Když hraješ moji duši,
zní v písních samotných,
kde láska prozáří vše,
i co vnímá, jako hřích.
Není třeba dotyků těla
hudba, která to vše dělá,
zasahuje skrze písně tvé
a tak silně duší mojí zní.
Když slyším tóny tvé duše,
které znějí v písních tvých,
třesou se mi ruce a mám přání,
abys na mne pouze dýchl svoji
věčnou duši, která zní jen,
v tvých písních samotných.