CESTOU K VĚČNOSTI
Oltář dává zář
duším, co vidí
ten Boží jas...
odcházím i vrácím
k němu zas a zas...
Mohu dát jen sebe
v Tobě v jednom objetí,
dokud dýchá naše duše
vedle sebe v sobě
a vidí tu zář...na věky.
NAPLNĚNÍ
Jsem na cestě...
už po tolikáté...
tu stojím a odvahu?
Mám i nemám....
a kroku se bojím?
Vhlížím do svého nitra,
kde zítra již, bylo včera
má duše celá volá..!
Co uvnitř chová?
Údery srdce se zrychlují
jsou odpovědí Těm a tomu,
co v hloubi duše miluji
nikdy jsem se tak neotevřel.
Jen tehdy, když jsem poznal
co obývá moji duši i srdce
co cítím, když spínám ruce?
A otevírám já cele tomu, co
za rytmu srdce i zvonů
našel jsem víru..miluji
a Bohu díky...vracím se domů.
ZRANĚNÝM DUŠÍM
Jak zraněné duši
sluší touha jít
oči jsou místa,
kde najdeš zpřetrhanou nit.
Dívat se do očí,
kde bolest i vzpoura mluví
lehce spleteš ty,
co myslíš jen svojí vůlí.
Dívat se do očí zraněných
životem i sebou samým
podat srdce otevřené
všem bolavým i zdravým.
Uvidíš zázraky nepoznané
rozhoří se duše všem
potěšíš vše kolem sebe
i celý Boží den.
SÍLA A SLABOST
Jsem tak malý,
jak jsem velký,
jsem tak velký,
jak jsem malý.
Jsem tak slabý,
i když jsem silný,
jsem nejsilnější,
když jsem tak slabý.
Až spálí pýcha
naši velikost,
až přejde duše
tento most v břeh,
kde pokora a svoboda.
Jsem největší, když
poznávám své chyby
i nejmenší ve svém nitru,
kde láska bydlí.
Láska bydlí v pokoře,
láska žije, kde přiznám,
jak jsem malý, čím
menším se stávám.
Síla i slabost
v každém v nás přebývá
je třeba pokory umět
přiznat a pak?
Láska otevírá naše srdce.
JEDEN TVŮJ KROK
Popsat spousty papírů
červeným perem
a odhodit tak všechna trápení
do koše tím směrem.
Odložit a přijmout
co dávno, kdy bylo
vzhlížet do budoucna,
vždyť tolik zbylo.
Rozhodnutí přijmutí
po čase, jak toužíš
i když tě zžíral pot
vyjít a udělat zcela nový krok.