POKLAD JE VE VAŠEM SRDCI
...To vše odnesl čas...
kdo zpívá?..kolik z nás?
Tak zpíváme každý den
už tolik let...snad,
co je tu celý svět.
Že nemůže odnést nic
co přebývá uvnitř srdce
a v nás, vždyť srdce je,
jak džbán, co nalévá
a vylévá..kde Bůh nápoj
míchává ten nejcennější,
kde uvnitř srdce krev
naše prolévá a vylévá.
Jen zde je to místo
největší z celého světa
i všech pokladů, jen zde
je místo, jak , když vidíš
zahradu, která nikdy neuvadá
a stále nově a nově kvete
LÁSKOU.
JEDNOTA
Vedeš mne můj Pane
k svému stanu poznání
svatostánek Tvůj uhranul,
kde slyšet Tvoje volání.
Být Tvé dítě..je vyrůst
dospělý, vedeš mne končinami
mého bytí, kde i skály
a shlížíš na mne z povzdálí.
Po čas pouti hledání dáváš
mi všeho i v půstu, abychom
neplazili s hady a uzřel jsi
našeho v Tobě růstu.
Až naše srdce ucítí,
co mysl nemůže pochopit
pak vyrosteme k tobě Pane
a k Tobě budem zřít.
POKORA
Velké pokory je třeba
nás všech k přežití,
je pádem i jedinou,
co člověka posvětí.
Tělo Tvé se brání,
chce bojovat,v srdci
rány křičí,a je tak
lehké všemu vzdorovat.
Síla nás ničí a svět
i celý život Tvůj...
jen jediná pokora,
je tou, co říká - stůj!
Spoutej své chtíče
vyžeň touhu msty...
jdi o schod níže i výše
a věř s pokorou v nové dny.
Jen pokora otvírá vše
a všechny milovat...
bez ní je život peklo
a bez ní je život pád.
NADĚJE
Být churav láskou
a třást se i v máji
tak stejně v únoru,
když silné ledy tají.
Být churav z mrazu,
když svírá samé srdce,
věřím i v naději v agonii,
dokud bije tiše i prudce.
Být churav láskou?
Jak poznáš i kde mé
srdce sídlí? Jak poznáš?
Že kráčí v naději ..s láskou.
NECH SLUNCE HŘÁT
Jako, když vidíš i to co
otvírá každý nový den
jako, když slunce vychází
a večer zapadá za oknem.
Jako, když nevíš, že slunce
může hřát, protože, víš,že
může i spalovat, když budeš
třeba jen poblíž stát.
Tak, jako slunce i láska
hřeje každý den, jen oblaka
je kryjí a Tebe chrání, aby
jsi nebyl popálen.
Ale ,když slzami z očí
schladíš slunce žár,
možná pak poznáš, že
slunce i láska je dar.